Když přemýšlím o pouti ke svaté Orosii, vybavuje se mi doba po sametové revoluci. Tehdy lidé s radostí děkovali Bohu za svobodu a nebáli se veřejně žít svou víru. Stejné nadšení jsem zakusila i během této pouti.
Obdivovala jsem poutníky, jejich vytrvalost, modlitbu i ochotu přinést oběť za své blízké. Slavnostní kroje krásně vyjadřovaly úctu k tradici, víře i odkazu našich předků.
Silným zážitkem bylo společné putování, zpěv, modlitba a slavení mše svaté. Velkou radost mi přineslo také srdečné přijetí přátel ze Španělska a Francie. Jejich živá víra a otevřenost byly pro mě povzbuzením a připomněly mi, jak krásné je, když lidé společně kráčejí za Kristem.
Přeji nám všem, aby si naše víra uchovala toto nadšení. Neschovávejme ji, ale s odvahou ji žijme, pečujme o ni, budujme přátelství a vytvářejme společenství, ke kterému nás zve Bůh.
Děkuji všem, kteří tuto pouť připravili i prožili. Kéž vše, co jsme přijali, přinese hojné ovoce v našich srdcích a promění i životy lidí kolem nás.
S. Roberta Markéta OP
Zdravím z Čáslavi
Pouť byla pěkná, jsem spokojená a i organizačně dobře zvládnutá. Program byl bohatý, teď už budu vědět o tom jak a jestli budu fyzicky fit ráda bych to ještě příště zopakovala.
Velké díky
Poutnice Ludmila
Zdravíme,
jsme vám opravdu velmi vděčni za všechno co děláte.
Organizace pouti byla perfektní, modlitby, zpěvy, procesí a zeměpisně-historické informace v ideálním rozsahu.
Autobus pro nás pohodlný a řidiči příjemní.
Rádi se s vámi zúčastníme i dalších poutí.
Ať dobrý Bůh žehná vaší práci na jeho vinici!!
Poutníci Zdenka a Jenda
Chtěla bych se s Vámi podělit o příhodu, která se mi letos stala na pouti ke svaté Dobroslavě – Orosii.
Při sestupu z vrcholu hory Oturia, kterou jsem absolvovala spolu s Markem a dcerami Zuzkou a Peťkou, mi z batohu vypadly 2 vlajky (česká a se svatou Orosií) spolu s peněženkami, kde jsem měla peníze a doklady. Toto jsem zjistila až po sestupu při naplňování lahví pramenitou vodou u kostela svaté Orosie.
Po sdělení tohoto neveselého zjištění jsme se všichni čtyři odebrali zpět stejnou cestou k vrcholu Oturia v naději, že ztracené věci najdeme. Po radě dcer, ať se cestou intenzívně modlím ke svaté Orosii, což jsem už v duchu činila před tím, jsme asi v první třetině cesty zahlédli v dálce českou vlajku. Když jsme došli ke vlajce, ležela tam k naší radosti také jedna z peněženek. Šli jsme dál, přičemž já trochu pomaleji vzadu a stále jsem se modlila ke svaté Orosii a pánu Bohu. Najednou slyším radostné výkřiky, tak kráčím k tomu místu, kde stojí dcery a Marek u auta, ze kterého vychází řidič a podává druhou ztracenou peněženku i s vlajkou svaté Orosie. Tyto věci prý našel u napajedla pramenité vody, kde si nabíral vodu pro svou rodinu a vracel se s ní zpět pokračovat ve slavnostech. Vzal nás pak všechny autem zpět a já byla neskonale šťastná a děkovala jsem svaté Orosii.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že příhoda během mše svaté dopoledne v kostelíčku na Oturii měla souvislost s tímto příběhem. V jeden okamžik jsem totiž zahlédla nad hlavou paní, která seděla přede mnou z levé strany, ochrannou ruku. V tu chvíli jsem si pomyslela, že bude potřebovat ochranu od svaté Orosie. Ale po ztrátě a nalezení mých věcí jsem si uvědomila, že ochranná ruka byla určena mi se sdělením, ať se nebojím a vše dopadne dobře.
Na základě této příhody mi bylo ukázáno, že svatá Orosie je skutečně stále mezi námi a je naše ochránkyně.
Poutnice Alena