V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží.
Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 880, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.
Samozřejmě jsem ihned vyhledal Michalčákovy a dostal úplné zprávy, o co jde. Oznámil jsem jim, že neprodleně požádám biskupa španělské diecéze o darování ostatků jmenované světice, které jsou v jeho diecézi chovány. V mém dopise jsem upozornil na čtyři místa v naší zemi, kde by ostatky měly být chovány. Na Moravě jde o Velehrad, odkud sv. Dobroslava pocházela, a olomoucká katedrála sv. Václava, místo, s nímž byla přes sv. Ludmilu úzce svázána, protože se jedná o metropolitní katedrálu Moravy. Druhá dvě místa jsou v Praze. Prvým je kostel Všech svatých na Pražském hradě, neboť odtud sv. Dobroslava vyjela na svou osudovou cestu, a navíc je to kostel Všech svatých. Druhým pražským místem je nová bazilika minor sv. Ludmily na Vinohradech. Důvodem je, že sv. Dobroslava jako dítě osiřela a kníže Bořivoj se sv. Ludmilou ji přijali k sobě.
O svém záměru jsem neprodleně vyrozuměl arcibiskupa Nuzíka, arcibiskupa Graubnera, kardinála Duku a rektora baziliky minor P. Berku (do odjezdu poutníků ke sv. Dobroslavě se však nestihla zařídit jejich větší podpora, bylo příliš málo času).
Jenže Bůh se stará. Poutníky z naší země totiž doprovázel nový pomocný biskup královéhradecký Mons. Prokop Brož, který se se španělským biskupem zná, protože byli svěceni ve stejnou dobu a potkali se ve Vatikánu. Oba biskupové se dohodli, že Mons. Brož po skončení hlavní poutní mše svaté přečte podstatnou část naší žádosti, protože umí dobře španělsky. Po dočtení nabitá katedrála zaburácela potleskem.
Z toho lze soudit, že by naše žádost mohla být vstřícně přijata a dostaneme ostatky pro všechna jmenovaná místa. Věci jistě přispěje, že Španělé vždy o sv. Orosii mluví jako o české a španělské světici, a dále to, že španělský biskup je z řádu piaristů a naši žádost jistě podpoří i piaristé, kteří se vrátili do jihomoravské Strážnice (mimo jiné také rodiště arcibiskupa Jana Graubnera).
Mons. Petr Piťha
Mons. prof. PhDr. Petr Piťha CSc., Dr.h.c.
kanovník Kolegiátní kapituly Všech
svatých na Hradě Pražském
Článek byl publikován v čtrnáctideníku Monitor, ročník XXII., číslo 15, dne 17. 8. 2025: https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2025-15.pdf
Modlete se za získání ostatků svaté Dobroslavy pro naši zemi spolu s námi:
Na přímluvu sv. Orosie žehnej, Bože, našemu úsilí o přenesení části jejích ostatků
ze Španělska do její vlasti a dej,
aby obnovení jejího kultu přineslo povznesení duchovního života v naší zemi.
Prosíme Tě, vyslyš nás.
Tuto krásnou přímluvu zformuloval a laskavě poskytl Mons. Petr Piťha.